kdo je mo.

 

Mám keramickou školu. Pří práci v různých keramických dílnách jsem neodolala mít taky vlastní pec. Nebyl to úplně záměr - ale koupili jsme dům, tak se to nabízí samo. Obydlela jsem část sklepa. Točení na kruhu mne natolik zaujalo, že je to můj koníček i práce a jsem na točení závislá.

Dílnu najdete v podhůří Orlických hor. Na červené turistické stezce, která vede z náměstí na naši novou rozhlednu. Na křižovatce. Obě cesty nahoru jsou nakonec na rozhlednu. Za okny na nás upozorňují hrníčky.

 

Pracuji s porcelánem, šamotovou hlínou a kameninou. Jsou to pevné materiály, protože je pálím na vysokou teplotu. Což musím, protože jsou tak vyrobené. A díky tomu je výsledek trvanlivý výrobek.

Je to keramika, co se hodí všude.

Univerzálně padne do industriálního ateliéru, nového bytu i roubeného domku.

Muže do myčky i mikrovlnky. Je atestovaná.

 

Co mě inspiruje, to přesně nevím. Ale velmi obdivuji japonskou keramiku, její jednoduchost a surovost. Cení se tu výrobky i s nerovností a ubroušené a skoro nepovedené. Umí být i luxusně přesné. Japonská hravost. Ale Japonsko není všechno. Pracuji s keramickými materiály jako pravým přírodním materiálem, nechci po něm, aby se choval jak přesně chci, těším se, jak se glazura a hlína sladí a jestli překvapí. 

Studovala jsem SPŠK v Bechyni.

Pak mě zlákalo studium na filosofické fakultě v Brně. 

Dům, který jsme koupili, je 110 let starý, secesní, sem se hodí všechno, co vyrábím. U nás v kuchyni najdete mnohé, co neprošlo technickou kontrolou za jedna, s malými prasklinkami, křivé až moc a tak. Sebranka ve skříni, takové nádobí máme doma my - ty nejunikátnější kousky.